Po jedenácti letech přicházejí legendární KISS s novým studiovým albem, o kterém již s předstihem mluvili jako o nekompromisním návratu do sedmdesátých let. Já k tomu můžu jen dodat, že „Sonic Boom“ nezklamalo a přesně naplnilo veškerá očekávání do něj vkládaná. KISS jsou zpět a stejně silní jako v dobách svých alb „Destroyer“, „Rock´ N´ Roll Over“ nebo „Love Gun“. Místa po známé dvojici potížistů ze základní sestavy byla sice již nějaký ten rok obsazena výtečnými náhradníky Ericem Singerem a Tommym Thayerem, ale v tomto složení došlo na vydání studiové placky až nyní (byť Eric Singer již u KISS působil nějaký čas v první půli devadesátých let, tedy v éře bez masek). Gene Simmons tradičně opatřil promo kampaň katarzí velkohubých výroků a Paul Stanley dodal valnou většinu hudebních nápadů. A stejně jako u své tři roky staré sólovky, nezklamal ani letos.
Výsledek je velmi dobrý, už jenom z toho důvodu, že album je schopno navodit veškerou atmosféru nahrávek staré éry, což se třeba sterilnímu „Psycho Circus“ nepodařilo. Nová kolekce skladeb totiž působí oproti svému předchůdci vzácně vyrovnaným dojmem, a to ať už jde o tradiční rozdělení pěveckých partů mezi Stanleyho a Simmonse, nebo zejména o skutečnost, že na ní nenaleznete žádný vysloveně hitový maják, natož pak nějaký cílený slaďáček. „Sonic Boom“ se vrací k pravé podstatě KISS a nabízí jedenáct zejména na riffech postavených skladeb. Celá nahrávka je téměř bez vatových míst, díky čemuž působí jako příklad poctivého a velmi semknutého rockového alba, které omrzí mnohem pomaleji, než jedenáct let starý „cirkusácký špektákl“. Desku tedy drží hlavně klasické kissácké riffy a melodika, se kterou skupina vešla ve známost již před dlouhými pětatřiceti lety. Skvělým příkladem tohoto stavu budiž hned úvodní „Modern Day Delilah“, což je na pilotní singl poměrně zemitá skladba. K mým velkým favoritům však řadím jak Simmonsem odzpívanou „Yes, I Know (Nobody´s Perfect)“, povinné Stanleyho chorály „Never Enough“ a „Stand“ (s parádními refrény ve stylu „Shout It Out Loud“) nebo „All For The Glory“, ve které se v roli pěvce předvede také bubeník Eric Singer.
Velkou devízou současných KISS je i již zmíněný kytarista Tommy Thayer, který na „Sonic Boom“ bez mrknutí oka staví výtečné frehleyovské vyhrávky a opatřuje vůbec celý nosič opravdu znamenitými sóly, jež novým songům přidávají na autentičnosti z původních let. Nevidím tedy jediný důvod být zásadně nespokojen - nevím jak vy, ale já osobně dostal přesně to, co jsem chtěl, a to mi v případě této legendy stačí. Poctivá práce.